Oprášila jsem řidičák

Za volant jsem o víkendu usedla po 6 letech a jak to vše vlastně vzniklo?

Řidičák jsem si udělala už na střední, hlavně protože to v rámci školy bylo za půlku, takže mi to přišlo logické - navíc jsem si cvičné jízdy mohla dávat i místo vyučování a tak s občas ulít.

Učitel v autoškole mě hrozně chválil, že mám pro to cit a že mi moc nevěří, že jsem nikdy předtím za volantem neseděla. 

Moje závěrečné zkoušky byli fakt k popukání - den předem jsme si projeli všechny trasy, které se jezdí a já byla v klidu. Se mnou ten den dělal ještě jeden spolužák, který řídil několikrát i před autoškolou a závěrečky dělal přede mnou, k mému překvapení je nezvládl a mně tím přidal na stresu.

Když přišla řada na mě, měla jsem štěstí - jeli jsme tu nejjednodušší trasu a ke konci jsem si říkala, všechno je v pořádku, tohle mám v kapse a víte co se stalo? Přímo přede mnou se převrátil menší náklaďák a náklad s pytli briket se rozsypal na vozovku. Já stála, tedy spíš seděla, jako opatřená a nevěděla co mám dělat. Nakonec se za mnou ozvalo, vemte to přes ten chodník, tohle vypadá na delší dobu. No ono se to řekne, ale hůř provede hlavně, když tam máte mezeru jen o krok větší než auto. Ale nakonec jsem to zvládla.

Mé nadšení že budu moct konečně řídit se změnilo ve chvíli, kdy jsem sedla do auta našich a zjistila že je to úplně jiné, daleko citlivější a pro mě totálně nepohodlné, pár krát jsem to tedy zkusila a pak to vzdala, možná kdybych měla auto vlastní, ale s našima jsem mohla jezdit jen tak jednou za dva měsíce (tím že jsme měla plno jiných aktivit).

 

Za nedlouho na to jsem otěhotnět a to už jsem měla strach, pak znovu těhotná a když jsem porodila i podruhé obava se ještě zvětšila, hlavně s malými dětmi za zády to byl risk, nikdy nevíte co vám ti lumpové vyvedou.

Jenže manžela to štvalo, hlavně kvůli tomu že když jsme někam jeli na návštěvu mohl jen jedno pivo, aby pak domů mohl řídit. A když jsem kupovali nové větší auto, prohlásila jsem že když to bude automat tak to řízení teda zkusím, ale s manuálem si netroufnu. A tak manžel sháněl automat a podařilo se mi to, jenže v té době jsem už byla zase těhotná, po porodu byl na mě syn přilepený 24 hodin denně a do auta se miminem, které každou chvíli řve, nechci to nechci děkuji. 

Teď o víkendu do mě začali tchánovci rýpat, kdy začnu řídit a já na to že nebyla příležitost. A tak se hned nabídli že zítra ráno kluky pohlídají, čekajíc na nějakou mou další výmluvu, ale ta nepřišla. Druhý den jsem uspala mimčo a hned řekla že můžeme vyrazit....byli v šoku hlavně můj manžel. 

A tak jsme jeli na místní málo frekventovanou cestu a já po 6 letech sedla za volant, po hodině jsme se vrátili a při zpáteční cestě jsem navrhla že odřídím nenáročný úsek i s kluky za zády domů. Ten den jsem měla pocit že se do mě můj muž ještě více zamiloval. Ale přikládám to spíše k faktu že si bude moct velmi brzy dávat pivo a štamprlu i o víkendu dle libosti, protože já budu řídit. A co vám budu povídat hlavně to pivo je pro něj prostě láska na celý život.

Máma Kačka