Zácpa u batolat

Myslela jsem si že u třetího prcka mě nemůže nic překvapit i doktorka mi dovolila chodit na kontroly co dva měsíce a ne po měsíci, abych nemusela tu svou smečku tahat pořád dokola na kontroly. 

V první řadě mě překvapilo to že můj třetí drobek je úplné zlatíčko, vysněné miminko každé mámy, skoro vůbec nebrečel, spinkal krásně v noci (budil se jen 2 na kojení), od chvíle kdy se naučil usmívat se jen pořád smál a ne jednou se mi stalo že jsem ho odložila do postýlky a on sám usl = mít doma jen ho mám opravdu dovolenou.

Moji straší byli hrozně uplankané miminka, pořád na rukách a i přesto řev, hodně je trápilo nadýmání a nic nepomáhalo, kapky co mi předepsala doktorka vše akorát zhoršili a tak jsem čekala kdy je to přejde....obrat k lepšímu nastal ve chvíli kdy jsem začala přikrmovat, oba dva hned od první lžičky baštili příkrmy jako o závod. Začali lépe spávat a celkově se uklidnili.

Paradoxeně třetí měl s příkrmy problém, ne že by mu nechutnaly, ale bolelo ho po nich břicho a měl hrozné zácpy. chudák neměl třeba i tři dny stolici a pak tlačil až byl rudý a v plence jen malý králičí bobek. Volala jsem hned doktorce. Ta mi poradila dát mu napít trochu kojenecké vody, nutno podotknout že jsem ho kojila, ale občas to dětem nestačí. 

A tak jsem koupili flašku a zkusili jsme to, moc velký úspěch to nemělo, malý té vody vypil vždy jen trochu, tak jsem začala na netu pátrat sama. A našla jsem toho spousty, níže najdete tipy které se osvědčili u nás.

Vynechat zeleninu a ovoce co zácpu podporujeme - přeťala jsem mu dávat mrkev, banán borůvky,...

Laktobacily pro podporu trávení jsem si začala já dávat i malému a musím říct že nám to prospělo oběma.

Voda mu moc nechutnala, tak jsem zkusila uvařit čaj, ten byl taky bez úspěchu - starší kluci my to taky nechtěli a tak jsem měla odzkoušenou jablečnou šťávu, kterou jsem ředila vodou. A panečku hned byla flaška vypitá.

A poslední tip. Který zabral a zabírá pořád jsou švestky - dá se koupit jak přesnídávka, tak i šťáva (na tu chodím do drogerie DM).

A pak to chce hlavně čas.....malý si po 2 měsících na novou stravu zvykl, teď už jí vše a zase máme usměvavé miminko. 

Máma Kačka

Oprášila jsem řidičák

Za volant jsem o víkendu usedla po 6 letech a jak to vše vlastně vzniklo?

Řidičák jsem si udělala už na střední, hlavně protože to v rámci školy bylo za půlku, takže mi to přišlo logické - navíc jsem si cvičné jízdy mohla dávat i místo vyučování a tak s občas ulít.

Učitel v autoškole mě hrozně chválil, že mám pro to cit a že mi moc nevěří, že jsem nikdy předtím za volantem neseděla. 

Moje závěrečné zkoušky byli fakt k popukání - den předem jsme si projeli všechny trasy, které se jezdí a já byla v klidu. Se mnou ten den dělal ještě jeden spolužák, který řídil několikrát i před autoškolou a závěrečky dělal přede mnou, k mému překvapení je nezvládl a mně tím přidal na stresu.

Když přišla řada na mě, měla jsem štěstí - jeli jsme tu nejjednodušší trasu a ke konci jsem si říkala, všechno je v pořádku, tohle mám v kapse a víte co se stalo? Přímo přede mnou se převrátil menší náklaďák a náklad s pytli briket se rozsypal na vozovku. Já stála, tedy spíš seděla, jako opatřená a nevěděla co mám dělat. Nakonec se za mnou ozvalo, vemte to přes ten chodník, tohle vypadá na delší dobu. No ono se to řekne, ale hůř provede hlavně, když tam máte mezeru jen o krok větší než auto. Ale nakonec jsem to zvládla.

Mé nadšení že budu moct konečně řídit se změnilo ve chvíli, kdy jsem sedla do auta našich a zjistila že je to úplně jiné, daleko citlivější a pro mě totálně nepohodlné, pár krát jsem to tedy zkusila a pak to vzdala, možná kdybych měla auto vlastní, ale s našima jsem mohla jezdit jen tak jednou za dva měsíce (tím že jsme měla plno jiných aktivit).

 

Za nedlouho na to jsem otěhotnět a to už jsem měla strach, pak znovu těhotná a když jsem porodila i podruhé obava se ještě zvětšila, hlavně s malými dětmi za zády to byl risk, nikdy nevíte co vám ti lumpové vyvedou.

Jenže manžela to štvalo, hlavně kvůli tomu že když jsme někam jeli na návštěvu mohl jen jedno pivo, aby pak domů mohl řídit. A když jsem kupovali nové větší auto, prohlásila jsem že když to bude automat tak to řízení teda zkusím, ale s manuálem si netroufnu. A tak manžel sháněl automat a podařilo se mi to, jenže v té době jsem už byla zase těhotná, po porodu byl na mě syn přilepený 24 hodin denně a do auta se miminem, které každou chvíli řve, nechci to nechci děkuji. 

Teď o víkendu do mě začali tchánovci rýpat, kdy začnu řídit a já na to že nebyla příležitost. A tak se hned nabídli že zítra ráno kluky pohlídají, čekajíc na nějakou mou další výmluvu, ale ta nepřišla. Druhý den jsem uspala mimčo a hned řekla že můžeme vyrazit....byli v šoku hlavně můj manžel. 

A tak jsme jeli na místní málo frekventovanou cestu a já po 6 letech sedla za volant, po hodině jsme se vrátili a při zpáteční cestě jsem navrhla že odřídím nenáročný úsek i s kluky za zády domů. Ten den jsem měla pocit že se do mě můj muž ještě více zamiloval. Ale přikládám to spíše k faktu že si bude moct velmi brzy dávat pivo a štamprlu i o víkendu dle libosti, protože já budu řídit. A co vám budu povídat hlavně to pivo je pro něj prostě láska na celý život.

Máma Kačka

V době corony

Psát články v této době je pro mě trochu science fiscion. Proč? Nejen kvůli času, ale i kvůli tomu že nevím co psát, jsem tak nějak na bodu mrazu.

Mohla bych tu vylíčít jak jsem totálně naštvaná na život, osud, boha…(říkejte si tomu, jak chcete), že mi zase nadělil další zkoušku a že můj život za posledních 5 let se změnil v horskou dráhu a to doslova - randění, první těhotenství, stěhování, druhé těhotenství, stěhování, nevěra, rozchod, randění, stěhování, zásnuby, svatba, třetí těhotenství a teď corona…….

A nakonec jsem si dnes řekla, že vám sepíši krátký článek o tom, jak to u nás všechno vypadalo, protože cítím, že jsem konečně v bodě, kdy se o to s vámi můžu podělit.

První měsíce co to začalo, jsem měla jen strach. Můj muž dělá ve firmě, kde se potkává s kamioňáky a představa že to chytneme mě fakt děsila, sice nejsme ohrožená skupina, ale i tak můj nejstarší má problémy s imunitou, takže hladký průběh by to u něj asi nemělo a napadaly mě myšlenky tipu: co budu doma dělat se třema nemocnýma dětma?... stačil mi únor, kdy jsme všichni lehli s chřipkou (včetně miminka) a byl to masakr.

Postupem času můj strach opadl a zjišťovala jsem, že bych se měla bát úplně něčeho jiného a to toho, že musím být zavřená v bytě 3+1 s 2 akčními dětmi a novorozencem, který ke spánku potřebuje klid, jinak je protivný a řve. A aby toho nebylo málo na FB a netu na vás vyskakují články a příspěvky tipu - Užijte si tohle období, kdy jste všichni spolu, Berte to jako příležitost pro získání nových zážitků,….blablabla keci, keci.

Do toho přišel muž s úžasnou novinkou, všichni jeho spolupracovníci ze Slovenska se vrátili domů a on teď bude dělat práci za další 3 lidi - na jednu stranu super, bude dost peněz, dostane i nějakou prémii, ale na stranu druhou, ráno vstává ve 4 a domů se vrací po 6 večer a je totálně unavený = nervní…. a nervního táta je kolikrát horší jak všechny děti dohromady.

A pak ty roušky, jak chcete, vysvětlil 3 letému dítěti, že musí mít na puse náhubek, ksichtolep, aby se nenakazil, videa na internetu jsou sice pěkná, ale co si budeme povídat je to prostě nepohodlný pro nás, tak jak to může být pohodlné pro dítě které, když se konečně dostane ven, tak létá jako raketa sem a tam.

Ze stavu nasranosti mě ale nedávno dostala zpráva, že u nás ve městě se virus hodně rozšířil a je možné, že budeme uzavřeni, čímž jsem se vrátila zpátky ke strachu. Nakonec se situace uklidnila, ale ten pocit když každé 3 hodiny hlásí rozhlas a vy čekáte, co zase bude, nebo jestli jen opakují, co hlásili před chvílí….fakt hrůza a i teď když začne znít znělka je ve mně malá dušička.

Jako chápu, že tahle situace není lehká pro nikoho a my jsme na tom ve srovnání s ostaníma ještě dobře (manžel má práci, nemusím kluky nic učit, když chodí jen do školky, nejsme ohrožená skupina,….), ale nejsem ten tip člověka, co si hraje na sluníčkové nebíčko, ikdyž uvnitř mě je bouřka a dle mého každý má právo se s touto situací vyrovnávat po svém.

Pro srovnaní naše dvě babičky - jedna volala, že chce vidět pravnoučata, kdyby to náhodou chytla, že už má svoje odžité, tak ať si jich ještě aspoň užije a ta druhá se totálně izolovala a tak jí posíláme alespoň fotky. Chápu a respektuji oba jejich postoje.

A na závěr - dneska se mi zdál sen, že jsme byli na dovolené v Jeseníkách na Pradědu a měli jsme všichni roušky a mně došlo, že jsem se dostala do stavu SMÍŘENÍ, do stavu kdy už to beru prostě tak jak to je a ikdyž je to teď pro mě hodně náročné období, prostě s tím nic nenadělám, musím to příjmout jako i ty ostaní věci a věřit že brzy na své životní horské dráze poletím zase nahoru, ikdyž bych už konečně uvítala chvilku jízdu po rovince.

Máma Kačka

Kdopak to mluví

Po krátké pauze mám pro vás velkou novinku - narodil se nám třetí chlapák. (Takže dinosaurů se asi jen tak rychle nezbavím :D )

Kluci měli obrovskou radost, že mají brášku, přece jen s ním bude větší sranda, až vyroste. A táta to řádně zapil - dle jeho slov - takovou kocovinu v životě neměla a to v mládí nebyl žádný svatoušek.

Dneska jsem se rozhodla nejít spát hned s dětmi a napsat vám pár řádků jak to vše u nás probíhalo a vlastě i dále probíhá.

Porod

Měla jsem strach, že nestihneme dojet do porodnice, jaký to bude fofr. Ale ve výsledku to bylo ještě delší než s mým prvním synem a dokonce mi nakonec museli dát kapačku s hormony, protože prcek ne a ne ven (asi se mu u mě v bříšku prostě líbilo).

Na pokoji v porodnici jsem byla sama - dokážete si představit tu pohodu a klid, jenže to mě omrzelo hned první den a už jsem se těšila domů za svými raubíři.

Ale díky bohu jsme byli oba v naprostém pořádku, takže si pro nás chlapy po 3 dnech mohli přijet.

Hrozně jsem se těšila, jak si ty svoje velké chlapáky zase pomačkám, ale oni místo maminky hned hledali svého nového brášku - že mamka chce pusu a pomazlit je vůbec nezajímalo.

Návrat domů

Manžel mě totálně šokoval, tím že naše mimčo nedal téměř z rukou, opravdu mi ho nosil jen na kojení (přebaloval, převlékal,… akorát okoupat si ho netroufl), už jsem se těšila až půjde zase do práce, abych se s mimčem mohla taky trochu pomazlit :D.

Sourozenecké vztahy

Strach z toho že kluci budou reagovat na nového sourozence negativně, byl zcela zbytečný.

Jsou to opravdové chůvy, obzvláště mladší je k bráškovi nadpřirozeně empatický, až si říkám, jestli náhodou nemluví ještě tou miminkovkou řečí (jak tomu bylo ve filmu Kdopak to mluví). Mimčo začne brečet a hned na mě volá: mamko má hlad, mamko má bobek, mamko kde je ta deka, je mu zima….no prostě mně padá brada, protože se většinou opravdu trefí. Ani nevím, jestli je budu dávat do školky, je mi teď ze všemi doma tak dobře. Zas na druhou stranu budu mít více času na své aktivity, protože pravdou je, že teď prostě stíhám jen tu domácnost a péči o děti a když už je chvilka klidu využívám ji ke spánku.

Doufám že se brzy zase najde chvilka na psaní, mám teď mnoho nápadů na články.

Máma Kačka

Už už to bude

Už devátým měsícem se ve mě vývoji náš třetí přírůstek. Člověk by řekl, že když je to potřetí, už to všechno budu znát a nic ho nepřekvapí....no opak je pravdou.

Tohle těhotenství jsem si chtěl a užít. Nejen kvůli tomu že to je pravděpodobně moje poslední, ale i protože předchozí dvě pro mě byli hodně náročné.

Moje první těhotenství jsem chodila celou dobu na brigádu do hospody, kde jsem pracoval na zahrádce za barem (hlavně kvůli nějaké kačce navíc na výbavičku), takže můj den vypadal tak, že od rána do večera jsem běhala, pak přišla domů s nateklýma nohama a šla rovnou spát.

Mé druhé těhotenství začalo cca 3 měsíce po prvním porodu a tudíž jsem tentokrát neběhala za barem ale kolem mimča, navíc jsme se stěhovali a do toho všeho jsem přišla na to že mě můj, teď už expartner podvádí, což byl psychický nápor jak blázen.

Ale tentokrát to všechno vypadalo jako z pohádky…..

po svatbě s úžasných chlapem, kluci se na miminko moc těšili, starší chodil rád do školky a i když jsem na začátku měla silné nevolnosti, byl to pro mě jen náznak toho, že by to mohla být vysněná holčička. No bohužel k mému překvapení mi po několika vyšetření zjistili, že mám v pravé ledvině velký kámen - doktor mi oznámil, že musí ven, ale až po porodu, že teď mi maximálně může nechat zavést cévku s ledviny do močového měchýře a bolesti by přestali....po pár konzultacích s dalšími maminkami, co měli podobné problémy jsem se dozvěděla, že cévku vám všichni sice doporučují, ale i přesto to bolí (a při větším pohybu si jí uvědomujete), nehledě na to že pár maminek mělo i další komplikace. Tak jsem se rozhodla vydržet, co nejdéle to půjde s "mírnými bolestmi". Po 4 měsících se mi trochu ulevilo a tak jsem se rozhodla začít si vše naplno užívat...ale i přes všechny snahy se vždycky objevilo něco co mě zase odvedlo od lenošení, cvičení, psaní pravidelných článků,….. furt nějaké vyšetření, od podzimu začali kluci hodně marodit, tchánovci dělali několik rekonstrukcí při kterých musel manžel asistovat a já se nemohla dočkat svátků, až budeme všichni spolu doma. Viděla jsem to jako poslední záchytný bod před porodem, kdy budeme všichni spolu a naplno se budeme připravovat na příchod mrňouska.

ALE….

Poslední měsíc byl pro mě snad nejhorší - ledvina občas bolí, mě všechno totálně unaví, břicho mám snad dvakrát větší než s kluky a prcek uvnitř spí jen minimální dobu, jinak si hraje na fotbalistu...zrovna včera zjistil že kopat mě do žebra je hrozná sranda.

No co vám budu povídat, nakonec jsem se mezi svátky modlila, aby co nejdříve vylezl a já už mohla zase nějak normálně fungovat. Můj šestý smysl mi říká, že už to bude dokonce tohoto týdne, tak uvidíme.

Zatím se tedy s vámi trochu s depresivně naladěným článkem loučím a brzy můžete čekat krátký snad radostný článek o tom, zda máme doma holčičku nebo nám do smečky přibyl chlapeček.

Máma Kačka

Hlášky dětí II.

Na dětech je úžasné to, že co mají na srdci, to hned taky na jazyku, nelámou si hlavou s tím co je vhodné a co ne a jejich vnímání světa je prostě úžasné. A přesně proto vznikají věty, které nás dospělé pobaví a připomenou nám tu dětskou kreativitu a představivost, ze které jsme už my vyrostly. Proto jsme s Klávesničkou sepsali hlášky nedávných dní, abyste se i vy mohli pobavit.

Hlášky kluků Mámy Kačky

Syn: Jé v nočníku mám 3 bobky - to je maminka, ten velký tatínek a ten malinký miminko.

Syn ukazuje na pána s nadváhou: Jé mami ten pán má taky v bříšku miminko?

Syn: Mami proč máš tak velký zadek?

Já: Protože mi tak narostl.

Syn: Ale je pěkný. Táto mamka má velký a pěkný zadek.

Syn: Tati já vidím to hrozné horko.

Táta: Já ho teda to horko nevidím.

Syn: Ty si ale trdlo, když ho nevidíš.

Při grilovačce u babičky

Babi z tebe by byl ale dobrý špekáček

Dojedou sousedi s kočárkem a v něm mají měsíční miminko, na zahradu kde grilujeme. Syn se jde hned podívat a sousedi říkají: To je chlapeček jmenuje se Honzík. A co budete mít vy? (V lednu čekáme miminko)

Syn: No přece špekáčky.

Při čtení

Táta: Co dělá čáp?

Syn: Staví hnízdo.

Táta: A co nosí čáp? (Předpokládaná odpověď miminka)

Syn: No přece paličky.

Na obrázku jsou na stavbě na zemi rukavice a syn říká: Dívej tati utrhnuté ruky.

Starší sedí na nočníku a slyším, jak tlačí.

Doběhne za mnou mladší a říká: Mami spláchni bráchu do záchodu?

Já: Proč?

Syn: Já ho nemám rád, když tak moc smrdí.

Táta: Běž si uklidit hračky do pokojíčku.

Syn: Já na to dneska nemám už nervy, až zítra.

Hlášky syna Mámy Klávesničky

Syn obědvá s tatínkem, zatímco jsem byla na toaletě.

Ptá se, kde je máma. Tatínek odpoví, že na záchodě.

Na to syn konstatuje: Máma sere.

(Cítím potřebu dodat, že toto slovo nepochytil u nás doma, ale v jiné domácnosti.)

Chystáme se s malým ven, oblékám se a ptám se, spíš pro sebe: Jsem v tom tlustá?

Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat: Ano. Říká náš klučík.

Která se vám líbí nejvíce? A vzpomenete si taky na nějakou?

Máma Kačka a Klávesnička

V břiše se mi ale dějí věci

...kde to jsem všude tma, nic neuslyším, ale je tady pěkně teploučko a měkoučko, z tadyka mě nikdo nedostane

...páni co to je za zvuk, takové bublání a chrčení a co to je tam v pozadí úplně potichounku, to bude ta nahoře, když mluví pěkně to se mnou vibruje, to mám ráda asi si schrupnu

....hurá už můžu otevřít oči ta tma už byla nudná, no tak co tu máme - hele to je ta věc co mě furt bouchala do hlavy, má takový zvláštní tvar - taková plácačka, jé já s n můžu hýbat, zkusím ji ochutnat....hmm není to špatné, no řekla bych že je to přímo výborné, tak to už s pusy nevytáhnu a hele ony jsou tu ještě další, jestli já nejsem příbuzná chobotnici

....hej ty tam nahoře dala bych si nějakou dobrotu - dortík, zmrzlinu, čokoládu.....no fuj co to je to je zase mrkev...to jsme si nedomluvili chtěla jsem něco sladkého....hej ty slyšíš....aaaa už to tu máme - mňamka

....a hele když se pořádně natáhnu, slyším tu tam nahoře pěkně hudrovat, zkusím to ještě jednou...jo fakt to funguje...to je sranda a ještě a ještě a ještě...tohle mě bude bavit dlouho

....ježiši to jsou zas ti dva zpěváci (bráchové), zpívají pořád ty samé odrhovačky dokola, za chvilku je budu umět i já nazpaměť, radši mě pěkně hlaďte, furt lepší varianta než poslouchat tyto škreky

....jé ta nahoře zpívá to je super hned se mi lépe usíná....no počkat nepřestávej...pěkně se zavrtím tak a ještě jednou….a už zase zpívá a můžeme jít spinkat

...to je zase ten hrozný chlap (táta), slyším ho sice je občas, ale za to nezavře pusu, může být někdo víc ukecaný, tu nahoře nepustí ani ke slovu, aby mu mohla povykládat, jak jsem celý den trénovala fotbal

..už mi tu je nějak těsno, jestli to tak půjde dál, asi se budu muset porozhlédnout po novém bejváku

...tak nějak si představuji že to uvnitř mě v břiše probíhá 

(p.s. psala jsem v ženském rodě, ale stále je pro mě tajemstvím jestli je tam kluk či holka)

Jak vybrat nočník

aneb na co myslet.

V dnešní době najdete na trhu mnoho variant nočníků, co se týče barvy i tvarů. Někteří obchodníci už to dovedli až k absurdnosti (alespoň podle mě) a jsou nočníky, které zpívají, když se do nich dítě vyčurá, nebo se dají pro kluky koupit různé pisoáry s malými mlýnky, do kterých se mohou trefovat.

Já na tyto vymoženosti moc nevěřím a proto jsem hledala spíše něco praktického, jednoduchého a vkusného, přece jen bude nějakou dobu nočník zdobit interiér bytu, protože na záchod se nevleze a do koupelny taky ne.

Na co si dát při výběru pozor?

Chlapeček nebo holčička? - teď nemám ani tak na mysli barvu, jako spíše fakt že kluci mají pindíka a když si sednou na nočník, musí mít vysoký předek mezi nožičkama - jinak vám budou čurat ven (máme takový u babičky a loužičky okolo nočníku uklízím pravidelně, protože zapomínají na to, že si musí pindíka přidržet dole).

Pak je ještě celkem podstatná i výška v tomhle ohledu bych, řekla čím vyšší tím lepší, aby se dětem na nočníku dobře sedělo.

A další zásadní věc je jak budete nočník vylévat a umívat, pokud ve vaně nad velikostí se nemusíte zamýšlet.

Ale pokud máte kohoutek ve vaně umístěn neprakticky daleko a museli byste vždy vytahovat sprchu, abyste ho pořádně umyli asi dopadnete jako já a začnete ho umívat v umyvadle - jenže umyvadlo je poměrně malé, takže čím menší nočník tím lépe.

Doporučuji:

Já po pár pokusech, nakonec objevila nejlepší variantu a to nočník Locking z Ikea - má vysoký předek mezi nožkama a vrchní oddělávací část je maličkatá a je poměrně vysoký, takže se klukům na něm pohodlně sedí. Časem jsem zjistila, že kluci si ho zvládnou vylít a umýt i sami což my ušetřilo trochu práce a jim přidalo povinnost.

Z prvu jsem měla trochu obavy, zda si do toho kluci nemůžou skřípnout zadek, ale za celý rok se jim to podařilo jen jednou a to díky tomu že divočili, kdo se vyčurá jako první - při běžném používání se nám to ještě nestalo. Dalším trochu mínusem je to, že se občas podaří vyčurat tak že to zateče na dolní díl, ale jednou za čas prostě umyju oba díly a problém je vyřešen.

zdroj: https://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/60193128/

Máme i jejich menší variantu Lilla a brávali jsme ji na cesty, taky je super, akorát je menší - hůř se tam klukům sedí a vylévání není tak snadné jako u té první varianty, ale k občasnému použití bohatě stačí.

zdroj:https://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/60248418/

Super je i jejich dětská stolička ve stejném dizajnu - máme jí v koupelně u umyvadla a když je náhodou mokrá, neklouže.

zdroj: https://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/60248418/

Prkénko na záchod?

Pokud jste si četli můj článek o odplenkování, určitě si vzpomenete, že můj starší syn měl problém dělat bobky do nočníku, že mu vyhovoval záchod a tak jsem pořídila redukci na záchodové prkýnko - při výběru už jsem se dívala na to, aby měl vysoký předek mezi nožkama a pak jsem chtěla nějaké, co bude mít gumové zarážky, aby se na záchodě nehýbal, pěkně držel. Na poprvé jsem vybrala toto a jsem s ním maximálně spokojená.

zdroj: zde

Moje babička vždycky říká, že nejlepší byly klasické plechové, které se používaly za její éry a to z jednoho skvělého důvodu - když si na ně dítě sedlo zastudilo ho to a to čurání pak šlo nějak samo, možná na tom opravdu něco bylo, protože její holky se naučili na nočník sotva začali chodit.

zdroj: zde

Co donést miminku do kolébky?

Nedávno se narodilo švagrové první miminko a bavili jsme se o darech, co dostala, co nedostala, co se jí líbilo a co snad nikdy nevyužije.

Reklama

A ve článku najdete mé postřehy z diskuze.

zdroj obrázku zde

1. Peníze a poukázky

Penězi nikdy neurazíte a určitě nic nepokazíte. Super alternativou jsou pak i poukázky - lékárna, drogerie, dětské oblečení.

2. Plenky a kosmetika

Plenky určitě nekupujte tu nejmenší velikost, některé miminka je mají sotva týden (nebo vůbec), na většině balení je napsán věk, dle číslování berte 2 nebo 3.

S kosmetikou pozor, já osobně jsem tyto dárky moc neocenila, ráda si vyberu značku sama, pokud teda nevíte, co maminka ráda používá, nebo nemáte sami s něčím skvělou zkušenost, zůstala bych raději u poukázky do drogerie.

Tip: vlhčené ubrousky, klidně i ty malé (hodí se hlavně na procházky), těch není nikdy dost.

3. Plenky, ručníky, povlečení

Plátěné plenky s potiskem potěší, hromadu bílých si pořídí každá máma předem, ale nějaké pěknější se vždy hodí k návštěvám či pochůzkách po doktorech.

Ručníky a osušky - dejte si pozor na kvalitu dětská pokožka je jemná proto, je důležité aby ručníky byly měkounké, můžete přikoupit i nějaké žínky.

Povlečení do postýlky, při této koupi je lepší se domluvit s maminkou, protože může mít nakoupených dost a peřinky mají stále dva rozměry, tak abyste se trefili. Pokud chcete koupit, dejte přednost světlým barvám (ale ne úplně bílým) a malým vzorům, velké vzory v postýlce vůbec nevyniknou (já nedám dopustit na českou značku Matějovský).

4. Oblečení

Nejraději všichni nosí oblečení, hlavně bezdětné kamarádky a bohužel to na něm jde i poznat, neberou totiž v potaz praktičnost a funkčnost, ale stylovou a vizuální stránku.

Mé doporučení - kupujte velikost 62 a víš, berte v potaz roční období (nekupujte na léto teplý svetřík), neutrální barva je velkou předností proč? - pokud je to první miminko, předpokládejme, že budou chtít další a růžová chlapečkům nesluší (švagrová na holčičku dostala vše v růžové a sama říkala, že zrovna růžové neholduje, takže fakt neví, co s tolika věcmi bude dělat).

Vyhněte se tmavým barvám, miminkům se oblečení pere zvlášť a většinou je plná pračka plenek, takže světlé barvy se k nim přihodí (měla jsem jen pár tmavých a ty musela prát v ruce a kluci je měli jednou max dvakrát na sobě).

Kde já ráda nakupuji oblečení?

Kik - oblečení mi vydrželo 2 kluky a některé kousky bude nosit určitě i to třetí, z Pepca oblečení moc ráda nemám, vydrželo mi jednu sezónu, pak vypadalo už hodně nošeně. Nedám dopustit na bodička s Tesca - dají se koupit čistě bílé, což se skvěle kombinuje k čemukoli, navíc bělidlem z nich dostanete cokoli. V tescu jsem teď kupovala hodně věcí i na ty moje větší kluky a musím říct, že vydržely a furt vypadají jako skoro nové.

5. Hračky

Klidně kupte nějakou drobnou hrkávku, kousátko, či žužlající knížkou. Vyhněte se velkým plyšákům, raději pořiďte tzv. usínačka. U všech hraček si dejte pozor, aby byli vhodné pro děti (napsaný věk na obale), ideální hračky jsou ty, které se dají umýt nebo vyprat.

Co pro maminku?

Velmi potěší, když nemyslíte jen na miminko, protože v těch začátcích se točí vše jen pro kolem něj, nějaký malý balíček s mlskami, 100% džus, kosmetický balíček, pěna do koupele určitě potěší....pokud dotyčnou znáte a víte co by jí udělalo radost např. poukázky ke kadeřnici, pěkná kniha, antistresové omalovánky neváhejte koupit i dárek osobnějšího charakteru.

Co pro tatínka?

Měli bychom myslet i na ně - ideální je flaška na zapití prcka, ale určitě můžete pořídit i nějakou mlsku na nervy.

Nezapomeňte na sourozence!!!

Pokud má miminko sourozence určitě přineste i drobnost jemu ať už něco k zakousnutí nebo malou hračku - není to pro něj jednoduché období, přece jen přichází o pozornost a může žárlit, tímto způsobem mu příchod sourozence usnadníte a určitě ho potěší, když si budete hrát i s ním a nebudete se pořád rozplývat nad spícím uzlíčkem.

Moje tipy na originální dárky: novorozenecké stimulační kartičky, poukaz na novorozenecké koupání, poukaz k fotografovi, album na fotky, pěkný rámeček, sada pro otisky, sada triček pro mámu a táta a bodičko pro prcka, poukaz na wellness (tady dát pozor na to aby byla poukázka alespoň rok dlouhá - když maminka kojí vířivka či sauna by jí mohla být nepříjemná)

Nevhodné dárky

Lahve, dudlíky,....některé děti dudlík vůbec nepotřebují a navíc je potřeba aby si maminka sama zjistila který bude vyhovovat, stejně tak i flaška.

Dražší dárky si domluvte raději předem, aby se mamince se sešlo více - chůvička, fusak, monitor dechu, světýlko k postýlce, kojenecký polštář, kolotoč nad postýlku, šátek na nošení, jídelní židlička, chodítko, odsávačka hlenů, knížka moje první miminko, apod.

Mamince nenoste alkohol (a potraviny, které kojící matky nemohou), i když jí řekněte, že si to může rozdělat, až nebude kojit, většinou tím nepotěšíte. Na květiny taky pozor, jsou zdrojem alergenů a někteří novorozenci jsou na to hodně náchylní.

Jsem zvědavá co budou nosit našemu prckovi, všichni se ptají co potřebuji, ale problém je že už mám všechno po klucích, takže určitě dostanu hromadu věcí, které budu mít ve výsledku dvakrát či třikrát.

A co vy máte nějaké tipy? Který dárek nejvíc potěšil vás a co naopak jste vůbec neocenili?

Máma Kačka