Před nedávnem jsem byla na mši, kde mě kázání opravdu zaujalo a donutilo se zamyslet nad ním hlouběji. Pan farář přirovnal život k jízdě autem.
Čím jsme starší tak si uvědomujeme, že rychlost není důležitá a že jsme v životě přelétli mnoho krásných zastávek, odboček či odpočívadel - jen kvůli tomu že by nás zdržovali. V zónách kde je doporučeno zpomalit, jsme si kolikrát ani cedule nevšimli a prolétli vedle ní jako raketa a teď zpětně, když se bavíme, s někým kdo tudy jel předpisově zjišťujeme co vše jsme promeškali.
Cesta je plná křižovatek na některých víme přesně kudy, jindy váháme a občas i zastavíme, ale to pak riskujeme, že nás někdo předjede. U těchto křižovatek by měl člověk myslet na to co je cílem cesty, ale skutečným cílem - cílem takovým, který nás udělá opravdu šťastnými a né jen tak jak by se líbilo ostatním. Někdy sjedeme z té pravé cesty, kvůli vidině luxusní dálnice, která nás k rychlé jízdě úplně vybízí - jenže život kolem této dálnice ubíhá rychlostí blesku, takže na prvním možném výjezdu rychle pryč a raději se trckat přes hromadu dědin a užívat si toho všeho co nám nabízí - pěkné odpočívadlo s vyhlídkou, restauraci s nejlepší svíčkovou či luxusním pivkem.
Na autě máme jednu trochu ošemetnou vychytávku a to zpětné zrcátko - kterým se díváme do minulosti. Občas do něj kuknout a zavzpomínat si nebo se poučit neuškodí, ale pozor nesmíme se do něho dívat moc často, protože potom přestáváme mít přehled co se děje aktuálně na naší cestě vpřed. A může se lehce stát, že začneme bloudit v kruhu pořád dokola.
Život není o rychlosti, ale vychutnávání si jedinečných okamžiků a minulost sice člověk nezmění, ale měl by jí hodit za hlavu a jet dál.
Tak co jakou rychlostí jezdíte vy? A směřujete ke svému skutečnému cíli? Nebo bloudíte v kruzích?
Žádné komentáře:
Okomentovat