Téma týdne = Úsměv a co takhle tento týden zkusit malý experiment.
Nechala jsem se inspirovat Sue ze seriálu Průměrňákovi, která se v jednom dílu snažila dokázat, že je úsměv nakažlivý.
Jak experiment probíhá? Osoba se usměje na někoho a ten by dle předpokladů měl úsměv oplatit.
Sue tento předpoklad nepotvrdila (její rovnátkový úsměv od ucha k uchu spíše lidi děsil).
Já měla původně krásnou představu o tom, že vás zde zahltím čísly a procenty, ale už po pondělní procházce mi bylo jasné, že budu muset své plány přehodnotit - nestíhala jsem si vše zapisovat a zároveň hlídat ty své rošťáky a tak jsem se rozhodla, že ve svém experimentu budu pokračovat, ale výsledkem budou jen mé postřehy a zajímavost. Během tohoto týdne jsem měla celkem nabitý program, takže jsme měla mnoho zajímavých možností příležitostí (nákupy, úřady, večeře v restauraci, procházky s dětmi i bez nich).
A jak to vše dopadlo?
Byla jsem hodně překvapená tím, že lidé při běžné chůzi se očnímu kontaktu vyhýbají a to téměř všichni (po zamyšlení i já to tak mám), pokud jsem šla sama občas koukl nějaký chlap, který mi úsměv vrátil, ale jinak jsem byla celkem zklamaná, protože když už se někdo našel, kdo na mě koukl, přišlo mi jako by byl spíše v šoku, nebo překvapený a hrozně moc mi to připomnělo klip V naší ulici (Voxel).
Pokud jsem šla s dětmi, bylo to něco úplně jiného, většina se usmála (do teď jsem to vůbec neregistrovala, kolika lidem vykouzlí mí kluci úsměv na tváři) a starší lidé snad úplně všichni - takže když máte děti úsměv zaručen.
Lidi na za přepážkou na úřadě, u pokladny v obchodě apod. mi úsměv všichni vrátili, nevím, jestli to mají v náplni práce, nebo jsem měla prostě jen štěstí, ale tento týden jsem nenarazila na žádného mračouna.
U mých rodinných příslušníků to vyvolávalo otázku: Co je? Takže tu jsem vůbec nepochodila, což mě trošku zamrzelo - už se nemůžu na svého partnera, bratra, mámu, tetu,… jen tak usmát, aniž bych k tomu neměla nějaký pádnější důvod?
Co jsem si potvrdila, tak to že jsem sympatická dětem, všechny mi úsměv vrátili - vím že některých lidí se děti spíše bojí, ale tohle není můj případ.
Dalšími takovými situacemi u kterých jsem se vždy pozastavila, bylo, když mi auto zastavilo na přechodě, pouštěl mě někdo u dveří nebo já jeho, či jsem do někoho vrazila a omlouvala se nebo naopak a všichni takový mi úsměv vrátili - takže pokud jsem přišla s někým do "bližšího" kontaktu nepřišel nikomu divný můj úsměv a neměl problém mi ho vrátit.
Závěrem bych řekla, že když jsem se na to tento týden soustředila, úsměvů jsem viděla více, než jiné týdny. Tím pádem je dle mého názoru úsměv nakažlivý.
A jaké mínění máte vy o nakažlivosti úsměvu?
Žádné komentáře:
Okomentovat