Zná to snad každá máma, když je večer, vy už sotva lezete a vaše ratolest ne a ne usnout. Už jsem vyzkoušeli snad úplně vše a když dáváte na radu vaší maminky či babičky - nech ho vybrečet on pak usne, cítí se ještě hůř - tedy alespoň já to tak měla.
U nás to uspávání do nedávna byl taky boj - první musím uspat mladšího (2 roky) a potom staršího (3 roky) - zabralo mi to cca 1,5h. Když jsem zkoušela uspat spolu furt se budili a já na to neměla nervi = uspávaní se ještě protáhlo. Začalo mě to hodně štvát, protože celý den jsme si s kluky užili a v takové nepohodě ukončili.
Nemusím vám říkat, že když je máma nervózní dítě to cítí a uspávání je o to těžší, jenže ty všechny věci co mám ještě udělat - umýt nádobí, zaplatit složenku, vyžehlit, pověsit prádlo,.....tak jsem se snažila vše stihnout ještě před uspáváním, ale abych pravdu řekla, bylo pro mě nereálné. Takže jsem sice měla večer míň práce, ale i tak se situace nelepšila.
A co teď?
Nakonec mě zachránila návštěva u babči - vzpomínala, jak to bylo super, když jsem byla malá a jak mi večer zpívala a jak jí hrozně mrzí že se svýma holkama (mají mamou a tetou) na to neměla pořádně čas.
A najednou mi to všechno došlo - Jak dlouho ti moji kluci budou stát o to, abych jim před spaním zpívala, četla pohádky, mazlila se s nimi? Měla bych si těchto chvil užívat, dokud to jde, za pár let to bude jinak a mně se po tom bude stýkat.
Ve chvíli kdy jsem si tohle uvědomila a začala si to naše večerní uspávaní užívat, nastal zlom. S mladším teď chodím do velké postele, vždycky chvilku čteme a pak se mazlíme a jde krásně vidět, že jak se zklidním já a nepřemýšlím nad starostmi, co vše mám ještě stihnout, ale přemýšlím nad tím co zítra z kluky podnikneme a nebo co jsme dneska všechno zažili, syn je taky v pohodě během chvilky usne.
Jenže každé dítko to má jinak a můj starší na mazlení vůbec není, ten si se mnou chce raději povídat a čím dýl jsem s ním tím, dýl usíná - neumí zavřít pusu. Navíc ještě ta práce a kolikrát se stalo, že jsem nestihla ani pojest (a už měla vážně hlad). Mladší už sice spal, ale starší mě bez breku odejít nenechal a co teď s tím?
A pak mě něco napadlo, řekla jsem mu, že už mám hlad a že jak popapám tak se za ním vrátím a on že jo. A tak jsem pojedla a došla za ním a chvilku mu zpívala a pak jsem mu zase navrhla, že půjdu umýt nádobí a zase dojdu. A prý že jo. A takto nastřídačku si udělám všechnu práci, co potřebuji a syn mě má k dispozici při usínání (i když ne na celou dobu). Když vidím že už je hodně unavený, tak tam s ním zůstanu, dokud neusne a kdyby náhodou usl než dojdu, tak jsme domluvení že mu zazpívám jednu písničku i když spí. (Nikdy toho nezneužívám systémem, že mu řeknu že umyju nádobí a pak dojdu a přitom ještě pověsím prádlo, poskládám ponožky a pak za půl hodiny kdy vím že už spí dojdu a zazpívám - s takovýmto přístupem by nám to přestalo fungovat - syn by věděl, že už nedojdu).
Musím uznat, že to funguje skvěle, když mám míň práce můžu se déle věnovat synovi, když víc tak zase p něco méně - samozřejmě jsou dny kdy syn chce více pozornosti a řekne si o ní a já mám moc práce, ale když je to jednou za 14 dní není to taková hrůza když jdu spát o něco později, než když to bylo každý den.
Vsadím se, že tento způsob, jak uspávám staršího syna, na internetu nikde nenajdete a víte proč? Protože já a můj syn jsme originál, nikde na světě není identická máma a syn jako my dva.
Člověk se nesmí bát poslouchat svůj instinkt, občas jsme zaslepeni radami druhých, kteří budou tvrdit, že tohle je ten nejlepší způsob, v tomto článku najdeš 100% zaručenou metodu, nedá se nic dělat tohle musíš přetrpět s věkem se to zpraví….a přitom by stačilo se zamyslet jak my bychom to chtěli a potřebovali. Určitě není na škodu se nechat inspirovat a zkoušet, ale nakonec si stejně budete muset najít svoji vlastní cestu, aby vám to fungovalo. Tak mnoho zdaru v tom hledání.
Žádné komentáře:
Okomentovat