Na internetu koluje určitě nespočet článků o tom, jak byste měli děti rozmluvit - nejčastější radí - nešišlat, říkat celé věty, hodně na něj mluvit a číst.
Tohle všechno je určitě pravda, já se na tohle téma chtěla podívat trochu jinak - nevšedně.
Řeknu vám příběh, který se stal ještě před tím, než jsem měla děti a byla jsem oddílovou vedoucí.
Přišla do střediska maminka s klučinou měl 5 let a jediné slovo, které řekl, bylo jo (dokonce i na ne kýval). Maminka se ptala, jestli ho může přihlásit do nějakého kroužku, protože zatím jí vždycky taktně naznačili, že syn v takových aktivitách nemá co dělat. My jsem s tím problém vůbec neměli a dokonce jí doporučili i víkendové přespávačky. Malý byl nadšený a obzvlášť když jsme ho zapojovat do diskusí - otázky jsme vždy kladli tak aby mohl říct to svoje jo (případně ne) a byl na to vždy náležitě pyšný. Netlačili jsme na pilu a nikdy jsme po něm neočekávali víc než to jeho jo. A světě div se, po pár akcí už řekl i své jméno a to že se má dobře. Já pak otěhotněla a potkala ho asi po půl roce a nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším - pozdravil mě zeptal se mě jak se mám a jestli se těším na mimčo. To byl ale pokrok a stačilo jen ho jen podporovat v těch slovech, co zná.
Nechci tu tvrdit, že za všechno mohl jen tento přístup - klučina chodil k odborníkům, ale sama maminka nám přiznala, že od doby co do střediska začal chodit, se vše velice rychle pohnulo kupředu.
A proto jsem to kluky učila stejně. Otázku co to je? jsem kladla vždy pokud jsem věděla, že umí říct odpověď, nikdy jsem je naučila systémem - Co to je? Nevíš - to je kočka a ta dělá mňau.
Podle mě to má daleko lepší efekt, když člověk vypráví, co na obrázku vidí a čeká, jestli nebude nějaká zpětná vazba a když ne, neřeším to a zítra to zkusí znovu, dítě pak není pod tlakem a neděláme z něj blbce.
Můj starší syn měl období, kdy o sobě mluvil v ženské osobě a všichni ho furt opravovali systémem - ty si kluk ne holka. Ty si to udělal, ne udělala.
A já všem nadávala jako špaček, že ať ho furt neopravují, že pak přestane mluvit úplně a že místo toho s ním mají mluvit v mužském rodě - protože ho opravoval hlavně děda a táta.
A postupně ho to samo přešlo.
V dnešní době máme tendence vše škatulkovat a děti řadit do tabulek a když tam nezapadají, tak je něco špatně a hned se to řeší ve velkém, přitom v některých případech, by prostě pomohl přesný opak. Každé dítě stejně jako člověk je originální někomu půjde líp matika, jinému čeština a proč neustále upozorňovat na nedostatky místo toho abychom vyzdvihávali úspěchy a ty nedostatky se pak nakonec doženou nějak sami, protože sebevědomí přístup u tabule i z minimální znalostí, kolikrát na tu 2 prostě stačí (to znám z vlastní zkušenosti u maturity).
Takže přestaňme děti hodnotit dle tabulek a místo toho je podporujme v tom co jim opravdu jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat