Když se na těhotenském testu objeví dvě čárky, celý život se vám otočí, ze začátku ne sice úplně, protože 9 měsíců ještě ten svůj poklad nosíte pod srdcem, ale už v té době si začnete odepírat spoustu věcí - sbohem nezdravá stravo, slivovičko, cigaretko a ke konci už jste pomalu ráda, že vyšlapete do 3. patra paneláku. A potom když se ten váš drobeček narodí, všechny své sny zavřete do šuplíku a pěkně je tam necháte s tím, že vám ten největší sen spinká v postýlce.
Občas šuplík otevřete a trochu si pobrečíte nad tím, co vše jsme obětovali a zase ho rychle zavřete s myšlenkou, že tohle přece nejde, teď jsem máma.
Jenže pak už nejste tím, kým byste chtěli být, jste mámy - tečka nic víc.
Ale proč vlastně?
Už nejsem ta Kačka, která touží po cestování, taneční a táboření? Nebo Lenka, která miluje plavání, diskotéky a divadlo? Nebo Tereza co hrozně ráda maluje, zpívá a stepuje?
Kdybyste si napsali tento pomyslný seznam snů, vsadím se, že alespoň jeden z nich (možná i víc) se dá splnit. Jenže to by člověk nesměl přemýšlet, proč to nejde a musel by začít uvažovat: jak by to šlo.
Vždyť jednu hodinu týdně může pohlídat babička, tatínek, chůva a vy si můžete jít zatančit, zaplavat či zaběhat. Když drobek spí, můžete psát blog, učit se anglicky či rozjíždět podnikání. Jenže to už by z nás nemohli být ty dokonalé mámy, které mají vzorně uklizeno, vyžehleno, navařeno a už bychom byli společností odsuzováni za lenost a nevděčnost.
Vždyť je to náš život a naše sny a společnost vám může být ukradená - jaké si to uděláš takové, to máš.
Říká se spokojené dítě = spokojená máma, ale často zapomínáme, že tato rovnice platí i obráceně.
Proto vyzívám všechny mámy, které své pravé já zavřeli do šuplíku, aby ho otevřeli a zkusili alespoň jednomu snu se přiblížit a nebát se toho.
Já si své sny plním - jednou týdně chodím tančit (hlídá snoubenec), po večerech píšu blogy o táborech (které miluji) a tento. Občas necháme přes noc kluky babičce a zajdeme si na večeři, zábavu či koncert. A ano přiznávám - kluci občas jdou ven v nevyžehleném tričku, občas jí jídlo z druhého dne a nechodí každé dopoledne ven a určitě nevysávám každý den - ale myslím si, že jim tyto věci jsou ukradené a mají radost z toho, když já jsem taková jaká sem a nenechala svou polovinu někde pod zámkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat