To bude dobré, on z toho vyroste, to je normální, časem se to zpraví, tyhle větu slyší máma jako útěchu téměř pořád a kdyby jen od těch zkušenějších, ale i od lidí kteří sami děti nemají a těžko můžou posoudit zda to bude lepší nebo horší, jsou dny, kdy tohle nemůžu ani slyšet a tak si raději ani nestěžuji.
Když jsi vzpomenu na ty začátky, když jsem si dovedla domů toho mého drobečka, byla jsem úplně nadšená a plná lásky. Ale zhruba za tři týdny nastal totální zvrat - malý brečel pořád dokola a já se cítila jako naprosto neschopná matka, která nezvládne utišit své vlastní dítě a o domácnosti, která vypadá jak po výbuch, raději pomlčím. Toho pocitu bezmoci a totálního vyčerpání jsem se nemohla zbavit - prostě jsem selhávala ve všech směrech a cítila se ve vlastním bytě jako vězeň.
V tomto období tyto slova útěchy slyšíte často:
Až budeš přikrmovat, bude to lepší - jenže malému to nechutná a vy s ním bojujete o každou lžičku (zlaté kojení)
Až bude lozit tak se zabaví a ty budeš mít víc času - jenže za ním musí furt stát, aby na sebe něco nepřevrhl (kde jsou ty časy, kdy jen ležel)
Až bude chodit, …
až bude běhat, …
až bude jíst sám, …
až bude mluvit.........samé až, až, až ale s každým až přichází i to jenže. (tohle berte trochu s rezervou, časem se to opravdu zlepší, ty začátky jsou těžké, jen chci poukázat na to, že s dětmi nastanou vždy nové situace a mi se musíme naučit jak s nimi naložit - a časem se člověk opravdu naučí přizpůsobovat rychleji)
Moje máma vždycky říkala, že nechápe to úsloví - malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Až do nedávna kdy si se mnou prošla velmi těžkým obdobím, kdy jsem zůstala na dva malé drobky sama a se zlomeným srdcem.
Díky ní jsem byla schopná se zase postavit a jít v životě dál. Každému z vás bych přála takového člověka při sobě mít - který nejen že vám bude říkat, že to bude zase všechno dobrý, ale která vám k tomu dobrý i pomůže, protože činy jsou v těchto chvílích cennější než slova.
Žádné komentáře:
Okomentovat