Čím víc se snažíme, tím hůř to jde
Ať už je to chození na nočník, oblékání, či učení barev... Čím víc rodič touží po tom, aby to jeho dítě zvládlo, tím zdlouhavější učící proces je. Každé dítě je originál a každé se naučí vše dle svého tempa. Jenže občas je to fakt fuška to přestat hroutit.
Už aby začal ....
Tato věta může končit různě - už aby začal chodit, už aby začal mluvit, už aby začal sám usínat a když už se toho konečně dočkáte, s láskou vzpomínáte na to, jaké to bylo, když ještě chodit neuměl a nemuseli jste za ním uklízet tu spoušť, kterou teď vytváří při zkoumání světa, když jste nemuseli odpovídat na nekonečnou sérii otázek Proč? a když jste mu před spaním zpívali ukolébavku a hladili ho po jeho krásně jemných vláscích. Jo čas se už nevrátí.
Dvě jsou lepší - zabaví se spolu
Ano něco na tom opravdu je. Ale jsou dny, kdy jejich zábava spočívá v provokaci, bouchání a křiku na toho druhého a po takovém dni se představa pouze jednoho raubíře jeví jako lepší varianta. Ale v tomto případě bych neměnila, i když je to občas náročnější, vynahrazují mi to ty krátké momenty, kdy si dávají pusu na dobrou noc, nebo když spolu tancují, nebo když starší mladšího krmí.
Pomoc = více práce
Pokud chce váš drobeček pomoct s domácími pracemi, zní to skvěle že? - Máte už malého pomocníka. Ale ve výsledku zjistíte, že vám daná činnost trvá dvakrát déle, nebo po asistenci musíte vygruntovat půlku bytu.
Ale určitě se to vyplatí a hned z několika důvodů:
Dítě vidí co vše je potřeba udělat aby měl ve skříni připravené trička do školky, že když nadrobí, samo to nezmizí, že nádobí se samo neumyje apod.
Pokud se podílí na přípravě jídla má k němu větší důvěru - ví co jí.
Trávíte společně čas.
Daleko více věcí stihnete a když dítě spí máte nějaký čas sami pro sebe.
Dítě si zlepšuje své dovednosti.
Za mě musím říct, že mám pocit, že nám ten den i daleko rychleji uteče, když hraní prokládám nějakou společnou prací.
Touha po chvilce ticha
Malé děti když jednou začnou mluvit, pak už nezavřou pusu a když máte doma dvě prvotřídní kecky (jako já) tak kolikrát už toho hluku máte plné zuby a říkáte si - už aby byl klid. Jenže ve chvíli kdy nastane hrobové ticho, je to většinou předzvěst nějaké lumpárny a nakonec zjistíte, že ten hluk je váš dobrý přítel.
Mámy napadají vás ještě nějaké další paradoxy?
Žádné komentáře:
Okomentovat