Pavouk

Moc, hodně moc se bojím pavouků. "Bezva nápad přestěhovat se na domek." Řekl mi kdysi kdosi, když zjistil, že se jich bojím.

Předevčírem když už všichni spali (jak jinak!) a já se šla osprchovat, narazila jsem na toto stvoření.

Co teď? Co teď? Vzbudit manžela? Nesprchovat se? Zahnat pavouka? Ale jak ho zítra najdu, abych se měla na pozoru, aby na mě náhodou neskočil ze zálohy, ty bláho!

Víte, vždycky jsem si myslela, že když budu mít dítě a budu už jako dospělá, že se přestanu bát pavouků a prostě je bez mrknutí oka vezmu a vynesu ven.

To se však nestalo.

Naštěstí jsem dostala geniální nápad. Přiklopím ho sklenicí a ráno řeknu manželovi, ať jej vynese. Musela jsem se za tu myšlenku pochválit. Bohužel manžel vstával v 5 hodin a tou dobou jsem byla mrtvá a vůbec jsem ho neslyšela. Slyšela jsem až zvuk skopnuté sklenice.

"Opravdu výborný nápad dávat sklenici doprostřed koupelny!" Nadával manžel.

"Viděl si, kam ten pavouk utekl?" Odpověděla jsem. Zůstalo to bez odpovědi.

Ten den jsem měla v plánu uklidit koupelnu, ale vykašlala jsem se na to. Co když ten pavouk někde číhá, aby na mě skočil? Už jsem psala, že byl velký a černý a vážně ošklivý?

Včera večer jsem šla do koupelny, byla jsem obezřetná, nejdřív jsem si rozsvítila na chodbě, pak otevřela dveře do koupelny, rychle nakoukla, zda se někde nevyskytuje a až pak rozsvítila světlo v koupelně a málem dostala infarkt. Byl tam! Už na mě čekal! Běžela jsem za manželem, který byl naštěstí vzhůru.

Zachránil mě můj hrdina. Sice s breptáním, ale zachránil.

A co z toho plyne? Že se musím chodit sprchovat, když je manžel vzhůru.

Máma Klávesnička