Nedávno můj přítel pronesl: "Když jsem tě žádal o ruku, vaši mi k tobě zapomněli dát slovník. Některé ty tvoje výrazy jsem v životě neslyšel."
Tak jsem se nad tím trochu hlouběji zamyslela - jak to vlastně s těmi slovy je.
Každá rodina má své specifická slova, která vzniknou díky různým situacím a nebo se dědí z generace na generaci.
Mezi ty naše patří - šnuptychl, do habeša, bobiš.
U nás je to ještě hodně podmíněno tím, že Uherský Brod je u hranic se Slovenskem a potkat tu Slováka není vůbec nic ojedinělého. Dokonce jsem se už několikrát přistihla, že když na mě někdo mluví slovensky, dojde mi to až po 3 minutách rozhovoru - vůbec mi nepřijde, že by mluvil nějak jinak.
Navíc mi na Slovácku jsme na svou řeč náležitě pyšní a se slovem TOŽ opravdu nešetříme a co se týče písmene U, jsme na tom podobně - Už su tu. Kde sú ty zemáky. Chceš tu slepicu na paprice. Kúpil si tu múku?
Můj přítel je spíše od Zlína a o tom se říká, že zde mají obyvatelé nejspisovnější češtinu, takže slovácké výrazy se tam moc nenosí. Ale už se chudák stejně nakazil, takže je to jen otázka času, kdy už slovník nebude potřebovat.
Máte taky nějaká zajímavá slova?
Žádné komentáře:
Okomentovat