Nedávno jsem tu psala článek o tom, jak mi nočník nedá spát a jak jsem řešila, že náš drobeček má stále pleny. A pak přišel den jako každý jiný, kdy se dělo vše stejně jako předchozí dny a najednou začal malý chodit na nočník. No, úplně tak snadné to nebylo.
Přestože je to už 14 dnů, mám z toho radost jakou mívám o Vánocích, a tak se s vámi musím podělit o příběh, kdy se nočník stal naším nejlepším kamarádem.
Začalo to jedno odpoledne, kdy se malý vzbudil po poobědovém spánku a mně se ten den opravdu nechtělo neustále přebalovat a máchat plenky. A to tak moc, že jsem přidala teplotu na termostatu a nechala ho lítat jen v tričku. Abychom nevyšli ze cviku, vysvětlila jsem mu, na co tu máme ten nočník, ale vzhledem k tomu, že jsem mu to už říkala tak 300x, nepřikládala jsem tomu význam, ani důležitost.
Po asi 2 hodinách jsem si všimla, že malý bude čůrat a dala jsem ho na nočník. Začal brečet jako už tolikrát předtím. Konečně mi došlo, že možná není problém v tom, že by nechápal, co tam má dělat. Spíš jsem já nepochopila jeho, že je náš malý tradicionalista a že se vším novým má vždy problém. Když se "najednou" měl zkusit krmit sám - lžičku pro sebe měl na stole již od jednoho roku, sám začal jíst až někdy ve 2 letech, když měl začít pít z hrnečku bez pítka, když se musel jednu dobu sprchovat místo koupání, když se z kašovité konzistence jídla postupně přecházelo na kousky a měl kousat a tak podobně. Na nočníku jsem ho tedy rozesmála a zabavila než se vyčůral. Následně jsem ho pochválila a řekla mu, ať si to jde vylít a spláchnout do záchodu jako velký kluk. To byl ten zlom! Ohromná radost ze splachování!
Ještě jsme však neměli vyhráno. Zbytek dne lítal bez plenky a chodil na nočník. Další den taktéž. Třetí den jsem mu zkusila dát slipy a tepláky a vysvětlila mu, že do nich se nečůrá. Jenže prďola si tam čůral. Nevím, jestli za to mohu děkovat látkovým plenám.
Tak jsem se obrnila trpělivostí a prostě jsme zkoušeli dočůrávat na nočník. Nedařilo se. Až po 2 dnech takhle na večer to 2x stihl na nočník aniž by počůral slipy. Paráda!
Pak už jsme jen celý týden trénovali a pořád prali (já ládovala pračku, malý zapínal). A nestíhali doběhnout na nočník. Teď už je drobek na tom lépe, zvládne i celý den bez nehody, už čůrání vydrží zadržet než doběhneme na nočník. Skvělé je, že mu nočník nemusím připomínat, po spaní se zeptám, ale jinak mě upozorní sám, že se mu chce. Někdy si už sám stáhne kalhoty a slipy a sám si na něj sedne.
Kupodivu nebyl problém s nocí a spánkem. Malý zvládl být bez pleny na noc už po 4 dnech.
Ovšem jak to bylo s tím bobkem? Jako správná vystresovaná matka jsem z toho nespala, nejedla a zhubla 5 kilo. To jenom proto, že dřív než se malému chtělo na velkou, dostala jsem mnoho rad a hlavně příběhů o tom, jak děti nechtěli kakat na nočník a měli zácpu a museli na pohotovost (a skoro umřeli!). Samozřejmě, že mě nenapadlo, že malému se prostě na velkou nechce, hned jsem si myslela, že nechce kadit na nočník a bude mít zácpu a pojedeme na pohotovost! Naštěstí se poprvé vykadil do slipů:-) Párkrát to stihl dodělat na nočník. Pak pochopil, že i bobek (malý tomu říká fa) patří do nočníku. Teď už vesele kadí do nočníku a listuje si při tom v knížce - jako děda! :-)
Nočníkový příběh by ukončila slovy našeho klučíka: "Papá plenko!"
Máma Klávesnička
Žádné komentáře:
Okomentovat