"Co mám dělat?" Tak přesně tohle jsem si řekla, když jsem ráno viděla svého syna plného energie pobíhat po domě, zatímco jsem si stahovala nohu obvazem. Začněme ale od začátku.
Spadla jsem ze schodů a poranila jsem si nohu. Samozřejmě za můj pád může manžel. U nás v domácnosti je zvykem, že za všechno může on a proto na něj neustále křičím:-) Bylo to tak, že do mě několik měsíců klavíroval, že bych také mohla povysávat a uklidit auto, když ho užívám. Vzhledem k tomu, že ho používám 1x týdně a musím to pak poslouchat celý týden, přišlo mi to poměrně nespravedlivé a úkolu jsem se tedy vyhýbala. Také jsem argumentovala tím, že užívá čisté prádlo a nádobí, ale téměř nikdy nepere a nádobí nemyje.
Nicméně přišel onen osudný den, kdy šel manžel čistit kotel a já si říkala, že bych nám mohla uklidit to auto a rovnou povysávat ty vysoké schody, co vedou z naší chodby do sklepa. Přeci jen jsou už velmi zaprášené a mně se ten prach dostává do chodby a to mě vytáčí.
Pustila jsem se do práce. Trvalo mi to déle než jsem předpokládala. Mezitím byl už manžel hotov a šel si hrát s naším synem a já zůstala ve sklepě sama s obřím vysavačem. Schody jsem začala vysávat nahoře, ale hned u prvního schodu zhaslo světlo, protože manžel dal do sklepa světla na pohyb (vidíte, jeho chyba). Mě nenapadlo nic lepšího než ty schody s vysavačem sejít po tmě. Ano, mohla jsem otevřít dveře do chodby a tím by se rozsvítilo, ale to mě vůbec nenapadlo. Čert ví proč!
Zákonitě jsem spadla. Nevím, z jakého schodu, protože byla tma. Letěly nohy, ruce, vysavač, já na zem, vysavač na mě. Rána, nadávky. Manžel neslyšel tu ránu, ale mě klít ze sklepa, protože jsem se nemohla postavit na nohu a když jsem se o to snažila, hrozně to bolelo.
Vyrazili jsme na pohotovost. Manžel vypadal vyděšeně. Chvíli jsem ho podezřívala, že se nebojí tak o mě jako o to, že budu nepohyblivá a on se bude muset starat o syna i o mě. Naštěstí to nebylo zlomené, ale noha musí být v klidu 2 až 3 týdny.
Jestli mi někdy přišlo být na mateřské jako nuda, tak být na mateřské a nesmět se hýbat a jít ven je teprve nuda! Syn je očividně nevylítaný, protože často pobíhá po domě a křičí, což nikdy nedělal.
Takže co dělat? Nic. Nejlepší je stát se dítětem - jíst, pít a hrát si. Ten bordel okolo vám časem přestane vadit a budete ho přehlížet. Horší to bude, až dojde čisté spodní prádlo. Nicméně vaše dítko určitě ocení to, že nemyjete nádobí, nevaříte, ale sedíte s ním na koberci a už hodinu si soustředěně hrajete s ním a s plastelínou.
PS: Byla to nadsázka, po manželovi doma tolik nekřičím:-)
Máma Klávesnička
Žádné komentáře:
Okomentovat