Nebudu psát o narození syna jako o nejsilnějším zážitku v mém životě. Asi by se to patřilo a určitě by se to hodilo k nám na blog, ale nebyla by to pravda. Neříkám, že nebyl silný, ale nikdy nezapomenu ten pocit, když stojíte v nemocnici a čekáte na výsledek HIV testu.
Nevím, jak to funguje dnes, ale když jsem šla do nemocnice asi před 12 lety na test HIV, který jsem chtěla nechat zaplatit pojišťovnou, musela jsem vyplnit podrobný formulář o tom s kým, kde, jak často jsem spala a následně jsem byla poučena o tom s kým, kde a jak často mám s někým spát.
Pamatuji se, že jsem čekala na chodbě plné lidí, když vyšla sestřička a doslova zakřičela: "Kdo je tu na ten test HIV?"
Celou dobu mi přišlo, že se mnou jednají jako s promiskuitní osobou, která podváděla svého přítele hned s několika muži. Tehdy mi to vadilo, protože mi bylo přes 20 a měla jsem jednoho sexuální partnera a dlouho dobu jsem netušila, že spí s kýmkoli, kdekoli, s několika najednou a podobně.
Dnes je mi přes 30 a celkově jsem měla 2 sexuální partnery a kdybych mohla vrátit čas, měla bych jen toho jednoho - svého manžela.
Když mi bylo 17 let, nějaký dospělý mi řekl, že člověk by měl spát jen s tím, s kým si dovede představit mít děti a společný život. Tenkrát jsem si řekla, že je to hrozná hovadina. Dnes si myslím, že je to pravda. Dává mi to smysl.
Zkrátím to. Jít na test a vyplňovat formulář bylo strašné. 14 dnů čekání na výsledek přímo mučivé. Čekání 5 minut před dveřmi než Vám oznámí výsledek, bylo děsivé. Skoro jsem omdlela.
Byl to ten nejsilnější zážitek v mém životě, na který nikdy nezapomenu.
Jo výsledek byl negativní:-)
Máma Klávesnička
Žádné komentáře:
Okomentovat