Minulý týden byl opravdu krušný…proč? Naši odjeli na dovolenou a manžel měl hodně práce, takže jsem s těma mojíma klukama byla celý týden sama a do toho to mimčo v břiše sebou začalo mrskat jako ryba na suchu a tak ne jednou mě v noci vzbudí kopancem do pánevní kosti.
Ve čtvrtek přišla naprostá krize a myslím si, že tohle potkává mámy na mateřské zcela běžně pro ostaní tu mám krátké nastínění situace:
Máte toho dneska už fakt plné zuby, den blbec už od rána, všechno vám padá z ruky, nic vám nejde a vše jen kazíte a do toho ti vaši drobečci mají blbou náladu, blbě se vyspali a nejraději byste je někam pichli a měli chvilku klid. Jenže jak to tak bývá vaše drahá polovička má hromadu práce a dojde prý až pozdě večer…no fakt paráda, tento týden už potřetí. A občasné hlídání v podání babičky s dědou jelo na týdenní dovolenou a vy už se nemůžete dočkat, až se vrátí. Večer chystáte večeři a přitom přemýšlíte co byste teď nejraději dělali - zalézt si do horké vany, vzít si tam knížku, možná nějakou tu dobrotu z ledničky a chvilku se tam naložit, jo proč vlastně ne? Kluky dám rychle spát a hupnu tam hned, jak to půjde, jenže tady se mé myšlení zasekává. Jak kluky znám zrovna dneska, kdybych fakt potřebovala, aby šli brzo spát tak oni budou vymýšlet a určitě zas usnou až po deváté a to už se mi tam nebude chtít lozit a radši po rychlé sprše zalezu do postele.
A pak mě napadla spásná myšlenka a proč nejít teď hned?....jo vlastně co kluci…..ale ta myšlenka mi nedala klid, jak by to šlo zařídit. Furt jsem měla na mysli jen tu vanu…pak jsem si řekla že to prostě zkusím, kluci byli po večeři umytí a nachystaní na večerníček, řekla jsem jim že teď mají mít na mě všechny požadavky, že pak zalezu do vany a nic nebude, jeden chtěl pití druhý křupky, sedli si k telce a já šla napouštět vanu, ještě jednou jsem jim řekla že jdu a že chci klid a světe div se zalezla jsem si do vany, snědla si puding chvilku si poležela a o klucích ani nevěděla, jenom občas slyšela jak komentují televizi…naprostá paráda, měla jsem pocit že je to dokonalé…proč mě to nenapadlo už dřív? …jenže to by se nemohl vrátit ten můj chlap a když viděl této scénu já ve vaně kluci vzorně nachystaní u telky, nemohl si odpustit průpovídku: Ty se ale máš, já se dřu v práci a ty máš takovou pohodu…nezabili byste ho? Aspoň v tu chvíli v představách…ale pak jsem mu to vrátila s tím, že kdo umí, ten umí a kdo neumí ten čumí.
Je fakt že kolikrát je to řešení jak si zpříjemnit den na dosah ruky, ale mi ho pro svou snahu zůstat v očích ostatní dokonalý ani nevidíme…no přece jen dokonalá máma by první dala děti spát a pak šla teprve do vany a to ještě předtím vzorně uklidila kuchyň a ne jak já děti pichnu před telku a jdu se naložit….to přece mámy nedělají….a víte co mě je to vlastně už jedno, život je takový jaký si ho uděláme a plnit očekávání jiných, by neměla být nikdy naše priorita.
Žádné komentáře:
Okomentovat