Toto téma mě inspirovalo k napsání příběhu mé úžasné babičky, do teď ji svým způsobem obdivuji, ale i lituji. Je mi inspirací jak po těch dobrých stránkách, tak po těch špatných a její život stojí dle mého za stručné sepsání a vaše přečtení.
Jako dítě byla naprosté zlatíčko, vyrůstala se svým starším bratrem, hodnou mamou a její otec byl klasický výchovný tip, takže pro ránu nešel daleko. Avšak babička dostala výprask jen jednou a po té co 3 dny na to ležela s horečkami, jí už další výprask nikdy nečekal. Už v té době byla náchylná na hádky a jakkoli násilí a zůstalo jí to až do dnes.
Studovala strojírenskou školu a pak nastoupila do projektové společnosti, za nedlouho na to se seznámila s dědou a měli spolu v jejich 23 letech (což v té době byla už stará prvorodička) první dceru - mou mámu. Cca rok na to se jim narodila i druhá dcera a po roce se snažili o dalšího potomka, babičce se nakonec otěhotnět podařilo, ale měla rizikové těhotenství a musela ležet, takže moje máma se musela starat o mladší sestru a dokonce chodila ve svých 4 letech na nákup do obchodu, který měli hned vedle bytovky (vyfasovala peníze, lístek s nákupem) - v dnešní době zcela nemyslitelná věc.
Protože rodinu měla daleko a jezdila jen občas, nabídla se sousedka - akční důchodkyně, že občas vezme holky na procházku, aby nebyli zavřené jen doma. Jestli se ptáte, proč nepomohl děda, v té době se to neslušelo, aby chlap pomáhal s dětmi a s domácností, ten chodil do práce a nosil peníze (následně babička zjistila, že to bylo i jeho povahou). Na konci 6 měsíce šla babička nakonec do nemocnice, kde zjistili, že dítě v ní je mrtvé a musí co nejrychleji ven. V té době ještě do toho všeho stavěli nový barák a babička se po operaci musela stěhovat s malýma holkami do rozestavěného baráku.
Ale časem se vše zlepšilo, barák se dostavěl, babička, která byla ve své práci dobrá, šla hned co šlo do práce a holky chodili do firemní školky. Čas plynul a babička začala vydělávat čím dál víc a děda se rozhodl, že začne podnikat (opravy skel aut), během života vystřídal několik práci a evidentně mu žádná nevoněla, nejdéle co vydržel dělat, bylo školníka ve škole (kterých ale taky několik vystřídal). Babička mu ochotně dala naspořené peníze, aby si na podnikání mohl nakoupit vše potřebné. Jenže podnikání moc nešlo, najednou se babička dostala do situace, kdy byla živitelka rodiny, starala se o holky i o domácnost. Děda i s těch pár kšeftů co měl, jí nedal ani korunu - zjistil že nemusí, že to babička utáhne všechno sama. Čekali byste, že si babička otevře pusu a něco řekne, jenže to neměla v povaze, nechtěla se hádat a tak to raději nějak všechno skloubila a huntovala se jak psychicky tak fyzicky. Nakonec se dostala do bodu, kdy si řekla, že začne pracovat doma, začala tedy podnikat a protože ve své profesy byla dobrá, zájem byl veliký, dělala hned pro 3 větší firmy.
Čas plynul, s holčiček se staly ženy. S mojí mámy za nedlouho manželka a máma a babička začala vypomáhat, jak to jen šlo. Můj táta dělal ve fabrice a po práci chodil obhospodařovat pole a menší sady, takže peněz moc nebylo a čas na nás taky ne, ale tohle babička moc dobře znala a tak mámě pomáhala, co to jen šlo. Mezitím podporovala i druhou dceru, která studovala vysokou v Brně a dotovala dědu, který se snažil už po několikáté rozjet podnikání. Nabídek práce měla babička dost t a tak ne jednou pracovala celou noc, aby ráno jela odevzdat práci a odpoledne jela za mou mamou, pomoct s námi a samozřejmě se po cestě stavila v obchodě a u nás klepala čelem, protože v rukách měla dvě těžké tašky s jídlem. Když se nad tím zamyslíte, v jednom období živila a starala se o 6 lidí najednou, musela hodně pracovat, aby měla dost peněz a starala se vlastní barák a zároveň pomáhala své dceři s její domácností, no záhul to musel být obrovský.
Nyní bych přeskočila až k mému středoškolskému studiu, ne že by se v těch 15ti letech nic zajímavého nestalo, ale pro tento příběh bude stačit, že babička se celou tu dobu dřela a všechny podporovala na úkor sebe, ale její dobré srdce jí nedovolilo konat jinak. Na střední jsem nastoupila ve Zlíně, kde babička a děda bydleli a protože měli 3 patrový barák, nastěhovala jsem se do jednoho pokoje k nim. V nejvyšším patře v té době přebývala teta (mladší dcera babičky), která měla za sebou poměrně náročný rozvod a s novým partnerem čekali miminko. Takže babička se těšila na další vnouče, bohužel v 7 měsíci zjistili že miminko je vážně postižené a v nemocnici nakonec po týdnu zemřelo, byl to šok pro celou rodinu, babička si znova musela prostřednictvím své dcery projít tím, co zažila sama.
Teta se z toho vyhrabala přes duchovno a její partner bohužel přes chlast, na toto období babička nerada vzpomíná (psychicky jí to úplně odrovnávalo) a já vlastně taky - v domě byl slyšet neustálý křik, nadávky a pláč. Nakonec to skončilo tím, že teta partnera vystěhovala.
Babička stále pracovala jako divá a k našemu překvapení začala dědovi půjčovat (ten nevracel) peníze i na dovolené do ciziny, na které jezdil sám bez ní - ona vždy jen odvětila: nechci se s ním hádat. Teta ztratila částečný příjem taky, takže většinu nákladů baráku platila zase babička, sice jsme jí každý dávali nějakou částku jako nájem (teda až na dědu, který jí dal tak jednou za 3 měsíce), ale i tak to byla v podstatě almužna. V té době byla moje máma úspěšná podnikatelka, takže oplácela babičce její štědrost a když jezdila za mnou klepala čelem.
Ne jednou jsme se snažili babičku přesvědčit ať s tou prací už sekne, ať už přestane dědu dotovat, ať si začne užívat, protože její zdraví začalo pokulhávat a všem nám bylo jasné, že v takovém tempu dlouho nevydrží, jenže komu není rady tomu není pomoci.
Za nedlouho na to zemřel děda, dostal mrtvičku v křesle - byla to rána s čistého nebe, nikdo to nečekal. Pro babičku to znamenalo velkou úlevu, protože mohla začít žít, všichni jsme čekali, že prodá dům, přestane pracovat a bude si užívat důchodu. Jenže ona udělala přesný opak, začala s rekonstrukcí baráku, který celý přepsala na tetu a protože ta neměla moc peněz, většinu z toho dotovala ona. Pořád dokola dělala noční, aby měli více peněz a nakonec se jí to vymstilo, jednoho dne jí selhalo srdce, odejela do nemocnice a tam po operaci jí doktoři nařídili klid.
Vrátila se domů a místo toho aby odpočívala, pracovala dál, protože teta měla hromadu dluhů kvůli spravenému baráku. Sice už nedělala noční, ale za to v pracovně seděla od rána až do večera a rýsovala jako divá. Tehdy se má máma ozvala s argumenty - proč to vlastně dělá, když barák je tety, že ona by se teď měla starat a ne babička, že se v podstatě chová stejně jako děda, že se nechá od ní vydržovat. Nebylo to k ničemu dobré a nakonec ona byla ta špatná a vztah s její sestrou šel úplně do kytek.
Až teprve druhé selhání srdce jí donutilo přestat. Moje máma jí po návratu z nemocnice okamžitě odvezla na úřad, aby babička zrušila živnostenský list a teď už konečně začala trochu oddechovat.
Jenže najednou ztratila smysl života, dokud jsem tam bydlela s prckem, ještě měla nějakou náplň dne, ale teď? Teta chodí do práce a pak někam randit, takže babička je celý den zavřená doma, protože má strach jít někam sama, aby náhodou někde nezkolabovala a do lázní jezdit nechce, protože doma je přece nejlépe. Jezdíme tam skoro každý týden a chřadne nám před očima, práce by jí asi prospěla, jenže ona je prostě workoholik a neumí dělat jen na půl plynu.
Tato žena celý svůj život obětovala rodině na úkor svého zdraví a její dobré, laskavé srdce je nakonec tím kdo jí donutil přestat. Pro mě je velkou inspirací v tom co dokázala, zvládla zabezpečit rodinu, vypracovat si kariéru v oboru kde žen je poskromnu a vždy byla příjemná, vyrovnaná a velkorysá. Na druhou stranu celý život se rozdávala druhým a radost si udělala jen velmi zřídka. Teď se jí to snažíme všechno vynahradit (jen škoda že si to nenechala vynahrazovat už dříve), protože moje máma jí je za hodně věcí vděčná a já vlastně taky, nebýt jí je možné že bych se musela huntovat stejně jako ona.
Mít srdce na správném místě je dobrá věc, ale nesmí se to s tou velkorysosti přehánět, protože pak toho využijí i lidé, kteří za tu pomoc nestojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat