Tento víkend jsem byla překvapená, tím že na každou mámu je jiný metr.
Partner moc neuznává můj tolerantní přístup k výchově - nemám tím na mysli, že si děti dělají, co chtějí, ale taky je neřežu jak žito a neřvu na ně od rána do večera, spíše se snažím, aby uměly říct, co potřebují a nestyděly se za své emoce a uměly s nimi pracovat (já sama jsem hodně výbušná a až teď v dospělosti se snažím s tím nějak pracovat - chci aby moji kluci tohle měli vyřešené už od mala). Ale dle názoru partnerovi rodiny jsou rozmazlení, dělají si, co chtějí a časem nám přerostou přes hlavu. Nikdo z nich nebere v potaz, že jsou to dva živější kluci.
Byli jsme o víkendu na návštěvě u budoucí tchýně a shodou okolností dojel i tchýnin bratr s rodinou - mají dva velké kluky 5. a 9. třída a potom ještě 2 letého kloučka Filipa. Moji kluci (2 a 3 roky) byli nadšení, protože si hrozně rádi hrají s jinými dětmi a obzvlášť s těmi staršími.
Filip při příjezdu asi 5 minut plakal, protože se bál nového prostředí a měl celou dobu v puse dudel, kluci kolem něj chodili a nosili mu hračky, ale ten seděl u mámy jako přikovaný.
Ve chvíli kdy se rozkoukal, to byl fakt mazec - věčně běhal do kuchyně a lozil do skříněk, utíkal do schodů, otevíral vchodové dveře, no prostě rebélie, jako blázen a rodiče na něho neustále řvali a dostal i párkrát na zadek.
A když se o tom začali bavit, tak najednou to bylo úplně v pohodě - má prostě jen živé dítě, dělá všechno dobře - vždyť vychovala dva slušné kluky, ale ten třetí je prostě ďáblík od narození a ona dělá, co může.
Ale mě když kluci občas neposlechnou, mladší potřebuje na usnutí dudel nebo něco rozbijí je oheň na střeše a já jsem nedůsledná a rozmazluju je, jen protože jsem mladá máma a mám jiný přístup k výchově - já nemůžu mít dva živé kluky? Přišlo mi to jak na hlavu postavené, přitom kluci by si některé z těch věcí, co vyváděl Filip, ani nedovolili.
Ale když jsem chvilku sledovala, jak ta rodinka funguje, zjistila jsem, že ten malý je v podstatě jako v kleci, nic nesmí, tohle musí,….a přitom on byl prostě jen zvědaví a chtěl nové prostředí prozkoumat. Když za mnou doběhl do kuchyně chtěl lozit po šuplících a tak jsem mu řekla, že to nesmí, protože by mohl spadnout, ale jestli chce tak ho zvednu, aby se podíval, co tam dělám a hned natahoval ruce, abych ho zvedla, když se podíval, položila jsem ho a hned se sápal na troubu, tak jsem ho zase sundala a řekla, že když počká až dochystám pití, můžeme se spolu podívat do trouby a všech skříněk a tak si vzorně stoupl a čekal, dokud jsem to nedodělala a nepřišla ho zvednout. Ve chvíli kdy jsme takto spolu prošli vše, co chtěl, do kuchyně už neběhal.
A někdo mi pak bude tvrdit, že jsem nezkušená máma, jen kvůli tomu, že mám jiný přístup, jsem odsouzena k věčné kritice a nucena potlačit své instinkty.
Nakonec mi dal tento víkend víc, než jsem si myslela - dalo by se říct, že jsem dostala pádný argument pro partnera a jeho rodinu, kdykoli teď totiž vytáhnou téma má divná výchova, připomenu jim, že Filip je vychováván dle jejich představ a je ještě větší rebel než ti moji dva kluci a je pravda že ještě více jsem se usvědčila v tom, že můj přístup, i když je poněkud kontroverzní je správný a nehodlám ho měnit.
Žádné komentáře:
Okomentovat