Na netu najdete spoustu článků na téma odpenkování - 5 tipů jak se zbavit plen za 14 dnů, 10 tipů jak se zbavit plen do týdne, apod. Těchto článků jsem přečetla velké množství, když bylo staršímu rok a myslela si, že jsem na odplenkování připravená na 100%, no bohužel můj syn na to nebyl vůbec připraven a tak jsem dostala cenou lekci, kterou jsem využila u mladšího (všechno zlé je pro něco dobré). Proto nečekejte v tomto článku souhrn tipů jak odplenkovat, spíše příběh mámy, která vyzkoušela, kde co až nakonec zjistila, že až ten čas přijde, tak prostě přijde sám.
Kdy jsme s nočníkem začali?
V době kdy už začal malý chodit - kolem roku. Zdá se vám to brzo? Jo bylo a navíc to bylo v té nejblbější období - byla jsem těhotná a možná právě proto jsem tak moc tlačila na to, abych nemusela přebalovat na střídačku 2 děti.
Tehdy jsem udělala dvě velmi pitomé chyby:
Začala jsem odplenkovávat v těžkém obdobím - bylo plno změn (nový byt, příchod nového sourozence).
A snad ještě horší byla že jsem na syna hodně tlačila, chtěla jsem aby se naučil spoustu nových věcí najednou (sám jíst, sám usínat, pít s hrnečku, ...), vždyť i pro dospěláka by to byl mazec naučit se tolik nových věcí.
Když se nad tím zamyslím - kolik počuraných kalhot, uklízení nehod, křiku jsem si mohla ušetřit, kdybych tak nekvaltovala a bez plen by byl rozhodně dříve.
U mladšího syna jsem to chtěla udělat už jinak, věděla jsem, že tato cesta je špatná a zdlouhavá, protože syn se definitivně plenek přes den zbavil skoro až ve 3 letech a žádná finta ze článků mi nepomohla, řekla bych ba právě naopak.
Ze starším to byl zdlouhavý proces kdy jsem musela neustále myslet na to, že má jít na nočník a když jsem pak byla na něj naštvaná, že je zase mokrý - byla jsem naštvaná vlastně na sebe, protože jsem mu to zapomněla připomenout...v tu chvíli mi došla jedna věc, dokud mu to budu připomínat já, on si na to myslet nemusí - přece jen pokud je tu někdo, kdo mi to bude připomínat, proč bych měl já si tím lámat hlavu (shodou okolností se mi to potvrzuje i teď v jeho téměř 4 letech - ve školce mají systém že děti posílají na záchod každou chvíli a tak se nám už párkrát stalo že doma to na nočník nedoběhl).
Vzala jsem to tedy z druhého konce, po porodu druhého jsem holt přebalovala dvě děti, ale ve výsledku mi to zabralo daleko míň času, než kdybych musela uklízet nehody a neustále připomínat že má jít na nočník.
Pak jako znamení na mě vyskočil jeden článek o tom, kdy je dítě zralé na nočník a jedna věc se mi zdála naprosto samozřejmá a rozhodla se podle ní řídit:
Jak zjistit že dítě vnímá to, že se mu chce čurat?
Když se podívá dolů a až pak se počurá, dokud je to opačně (první se počurá a až pak se podívá) dítě se dívá až je mokré, protože cítí divný pocit, ale pokud se dívá a pak čurá, už vědomě umí čurat.
Rozhodla jsem se, že dokud to syn takto mít nebude, nehodlám ho do nočníku nutit, občas jsem ho bez plenky nechala, abych mohla ověřit tuto teorii. A asi v roce a tři čtvrtě si začal uvědomovat to "chtění", tak jsme začali.
První jsme nebrali plenky ven, hrozně moc ho bavilo čurat na kytičky, takže jsem toho využila, když už si začal sám říkat venku, zbavila jsem ho plenek i doma, pár nehod bylo, ale většina končila v nočníku. Časem jsem přišla ještě na to, že když běhal doma nahatý, nehody nebyli žádné - vyčurat se na koberec pro něj bylo horší (i díky tomu že to po sobě musel vždy uklidit), kdežto vyčurat se do kalhot nebyl problém, prostě se hodili do pračky a vyprali se. Pak nastala zima a já zase na delší dobu venku musela dát plenky, protože i když hlásil, že se mu chce, nehlásil to dostatečně dopředu, ale doma už jsme fungovali bez plen.
A co nám dalo nejvíce zabrat byli bobky, to prostě chtěl dělat do plenky a nic s ním nehlo, dokonce byl schopný 3 dny nedělat bobek a pak měl chudák zácpu, takže jsem se smířila s faktem že nějaký čas budeme dělat bobky jen do plenky a co mě úplně fascinovalo, bylo že to primárně musel dělat venku (doma jen když byla akutka), což v zimě byla fakt bomba = dvě děti obléct, sebe obléct, jít ven udělat bobek a pak domů všechno utřít, bohužel jsem neměla moc na výběr pokud jsem nechtěla aby měl zažívací problémy tohle období bylo fakt na palici a trvalo přes půl roku.
V tomto období jsem dostala několik nevyžádaných rad, ale i přesto jsem jich pár zkusila:
Finta s nálepkami - když udělá bobek do nočníku = dostane nálepku a výsledek - nic moc, párkrát se mu to povedlo, ale primárně jsme museli chodit ven.
Finta kadibudka - nočník jsem umístila vedle sedačky a udělala mu tam takový malý bunkr = jakože kadibudku, aby měl na vykonávání potřeby soukromí a výsledek - taky nic moc, začala jsem z toho být už trochu nešťastná, protože mladšího jsem začala pomalu učit bez plenek a starší je pořád používal.
Nakonec to vyřešila redukce prkýnka na záchod - přece nebude dělat bobek do nočníku, když máma s tátou ho dělají na záchodě.
Po úmorných téměř 2 letech se nám to podařilo - třikrát hurá, akorát včas, protože za měsíc měl nastupujeme do školky.
S mladším synem to bylo o dost jednodušší a bez nervů, ale taky jsem musela dát na svůj instinkt a co platilo u staršího, na mladšího zase nezabíralo - hold každé dítě je jiné.
O tom jak jsme to zmákli s mladším písnu zase příště.
Máma Kačka
Žádné komentáře:
Okomentovat